Dašice, hlavní město České republiky

Dašice mají statut města více jak sto let, přesto nikoho asi nenapadlo, že by mohly být, při své velikosti, hlavním městem. Ale ano, vždy na dva dny, obvykle koncem druhého týdne v listopadu, jsou Dašice hlavním městem. Sice jen pro nemnoho lidí, ale jsou. Těmi lidmi jsou pak chovatelé jednoho druhu exotických ptáků, zebřiček, kteří právě v Dašicích mají svojí vrcholnou, soutěžní výstavu. Její vítěz pak nese titul mistr České republiky. Mohlo by se zdát, že taková akce nemá pro většinu lidí žádný význam. Neukvapujme se! Raději můžeme přemýšlet. Já, člověk, který píše tyto řádky, míval jsem kdysi ve škole vždy z předmětu zeměpis za jedna. Bavilo mě to. Přesto si na žádné město Dašice nevzpomínám, neznal jsem je. Až takhle asi před devíti léty najednou mi kdosi říká: příští výstava bude v Dašicích. Tak honem do mapy a hele, tady jsou. Od té doby vědí o Dašicích skoro všichni chovatelé exotických ptáků. Díky této výstavě mluví o Dašicích tisíce lidí. Chovatelé exotických ptáků se v současnosti pravidelně setkávají na burzách, je to takový jev současné doby a samozřejmě se baví i o Dašicích. Kdo vyhrál, co tam bylo za novinky, jak se ta akce povedla a tak podobně. Inu, povedla. Možná si to málokdo uvědomí, ale právě tuhle akci nemá žádné jiné město v České republice. Ani tedy její skutečné hlavní město Praha, ani Brno, ani sousední Pardubice. Jenom a jenom Dašice. Ach, ty Pardubice. Jel jsem autem do Dašic od Prahy a tak mi nějak připadalo, že Pardubice dělají všechno pro to, aby se do Dašic nikdo nedostal. Takové bludiště objíždek se jen tak nevidí. Když se nakonec přeci jenom objevila směrovka na Dašice, byla to taková úleva, že na ni budu dlouho vzpomínat.

Že si představitelé města Dašice dobře uvědomují význam této akce, jako propagace města, svědčí účast pana starosty na slavnostním vyhlašování vítězů a věnování poháru pro jednu kategorii soutěžících.

Zbývá tedy vysvětlit případným čtenářům o co tady vlastně běží. Inu o koníčka, o hobby, jak se říká moderněji. Někdo sbírá brouky, jiný krabičky od sirek, movitější obrazy, další chová králíky, hodně lidí třeba jen běhá. A není malá skupina lidí, kteří chovají exotické ptáky. Pod takovým pojmem si kde kdo představí především papoušky. Existuje však jeden docela malý exotický pták, původně až z Austrálie, který se až neuvěřitelně přizpůsobil životu v omezeném prostorů klecí, případně voliér. Dobře se v nich rozmnožuje, proto je dnes považován za ptáka domestikovaného. Zdomácnělého. Tímto ptákem je zebřička pestrá. Známe ji v Čechách nejméně 135 let. Existuje o tom písemný záznam. V roce 1880 konala se v Praze výstava exotických ptáků a v jejím katalogu najdeme i ptáka pojmenovaného tenkrát jako zebříček. Je to pták malý, pestře vybarvený, otužilý, který se spokojí s málem. Stal se proto ideálním ptákem pro chov v kleci. V časech, kdy neexistovala televize, dokonce ani rozhlas, byla klec se zpěvným ptákem vybavením každé domácnosti. Zebřička si našla svůj vlastní okruh příznivců a jeho základ, dá se říci, přežil až do dnešních časů. Nakonec se vyvinul chov zebřiček jako sportovní disciplina. Chovatelům již nestačilo odchovávat jen tak pořád dokola stále stejné ptáky. Začali se snažit odchovávat ptáky co nejdokonalejší podle předem dané představy, standardu. A také ptáky jiné barvy peří než jakou mají ptáci v přírodě. Postupem času se tak vyvinula celá disciplina, chov výstavních zebřiček. Taková činnost ovšem vyžaduje organizovat akce, na kterých by chovatelé mohli poměřit výsledky svého snažení. Děje se tak na mnohých výstavách, pořádaných po celé naší republice, kde speciálně vyškolení posuzovatelé, rozhodčí, určují, komu a jak dobře se to nakonec povedlo. No a ta největší akce tohoto druhu se pořádá právě a jen v Dašicích.

Volba na Dašice nepadla z nějakého snad vyššího rozhodnutí, ale vyvinula se nakonec jaksi přirozeně. K pořádání jakékoliv akce potřebujete především lidi. Lidi, nadšence pro určitou věc, lidi s organizačními schopnostmi a také lidi na obyčejnou práci. Postav, podej, přines, odnes, ukliď.  Málokdy se to všechno sejde tak nějak pohromadě. V Dašicích a v jejich širším okolí se taková parta sešla na počátku tohoto tisíciletí a již po patnáct let se každoročně vzmuží, aby zorganizovali a uskutečnili následující akci. Nemyslete si, že je to snad jednoduché. Po počátečním nadšení, kdy se vyšívají prapory, přichází obvykle únava. Udržet proto všechno v chodu tak, aby se udržel pokrok, aby vše bylo lepší a jen lepší a dokonalejší, je zatraceně obtížné. Takže držme palce. Tady, v Dašicích, sešly se všechny příhodné okolnosti, od správných lidí, až po příhodné místo, kde se to dá uspořádat. Važme si toho a hýčkejme si to, jak jen dlouho to půjde.

Dříve měly Dašice svoje dragouny, dnes mají svoje zebřičky. Přejme jim, aby se to tady udrželo co nejdéle. Za sebe chci říci, že i tentokrát se mě tady líbilo.

Petr Podpěra

Tomanova 34

169 00 Praha 6